ASIANSTYLE

V roce 1983 se Imai Hisashi, který v té době stále studoval na střední škole, pod vlivem západních skupin rozhodl, že založí rockovou skupinu. Ještě v témže roce tak vzniklo první uskupení s názvem Hinan Go-Go, v němž krom Hisashiho figuroval také U-Ta, Hide, Atsushi a zpěvák Araki. V roce 1984 se skupina přejmenovala na Buck-Tick a u tohoto názvu již zůstala až do dneška. V roce 1985 pak došlo k prvním a zároveň posledním změnám sestavy v historii B-T. Araki po neshodách se zbytkem skupiny B-T opustil a na místo zpěváka nastoupil Atsushi, který dříve působil jako bicák. Skupině tak ale opět chyběla klíčová postava, bez níž by se prosazovali jen těžko. Shodou okolností se v té době rozpadla Tollova skupina SP a on se nechal svým bratrem U-Tou a jeho kamarády ukecat, aby se přidal k nim. Tehdy se zrodili Buck-Tick, jak je známe dnes.

Přes nejisté začátky na festivalech pro amatéry, kde skupiny hrála převzaté písně, se postupně propracovali k písním vlastním a nakonec v roce 1986 k prvnímu singlu „To-Search“, který vydali pod záštitou indie společnosti Taiyo Records. V roce 1987 pak pod stejnou společností vydali své první album „Hurry Up Mode“, které nastartovalo jejich kariéru. O skupinu začaly projevovat zájem i velké společnosti, z nichž nakonec uspěla Victor Invitation Records, která byla jako jediná ochotná přistoupit na odvážné podmínky začínající skupiny. V nich bylo například stanoveno, že skupina nikdy nebude nucena měnit členy, jejich vzhled a celkový projev bude jen pod jejich taktovkou a stejně tak i jejich tvorba, do které si nenechali od někoho kecat. U Victora zůstali až do roku 1997 a vydali pod nimi celkem 9 alb. Dvě další pak u společnosti Mercury, tři u společnosti BMich G/Funhouse, dvě u Ariola Japan a poslední album jim vyšlo pod záštitou společnosti Lingua Sounda.

Teď ale k tomu nejdůležitějšímu. Co Buck-Tick vlastně hrají? B-T jsou na scéně dlouho a své fanoušky si po celou dobu neudrželi jen tak. Je to skupina, která se nebojí experimentovat, a proto v jejich tvorbě najdete spoustu subžánrů. Svou prvotní tvorbu nazývali pozitivním punkem a šlo o písně s jednoduchými rytmy a akordy. V té době se v jejich textech také ve velké míře objevovala angličtina, která však bohužel ne vždy dávala smysl. Ale každý nějak začínal. S albem Taboo (1988) přeběhli k temné straně Dark Wave a do jejich tvorby poněkud „dospěla“. S albem Aku no Hana (1990) pak přišla chvilka s gothic rockem a nakonec se na dlouhou dobu usadili u kombinace industriálního a elektronického rocku, který vyvrcholil v albu Mona Lisa Overdrive (2003). 13kai wa Gekkou (2005) se opět vrací ke gothic rocku a od Tenshi no Revolver (2007) jedou B-T na vlně alternativního rocku.

Témata využívaná v textech se pak liší hlavně v závislosti na textaři. Zatímco Hisashi se dříve vyžíval v psychedelických a těžko srozumitelných textech inspirovaných vědou a sci-fi, v současné době tíhne spíše k jednodušším milostným písním. Sakurai zase tíhne dekadentním a velmi často také erotickým textům, ovšem nevyhýbá se ani existenciálním tématům. To bylo patrné obzvláště v době, kdy se vyrovnával se smrtí své matky.

Buck-Tick však nevznikli ze vzduchoprázdna. Ovlivnila je totiž celá řada interpretů, z nichž si jich teď pár vyjmenujeme. Skupinu ovlivnily především západní skupiny, hlavně pak britská post-punková scéna 70. a 80. let. Mezi skupiny, které obdivují společně se řadí Bauhaus, Love & Rockets, Robert Smith a Sex Pistols. Imaiovi další oblíbenci pak byl zástupci New Wave a elektronické hudby jako Kraftwerk, Ultravox nebo japonská skupina The Stalin. Na Sakuraie měl největší vliv asi David Bowie (však se mu také občas i přezdívá japonský Bowie), jehož Space Oddity si v roce 2004 propůjčil pro své sólo album. Dále mu do oka padl opět post-punk a první vlna gothic rocku (The Sisters of Mercy, Siouxsie and the Banshees. Z japonských interpretů to pak byli Der Zibet a Masami Tsuchiya. Yagami a Hoshino uvedli jako své oblíbence The Beatles, přičemž k nim Yagami přidal ještě Led Zeppelin, Kiss a The Clash.

Stejně tak ale byli B-T ovlivněni svými oblíbenci, i B-T sami pomáhali utvářet japonskou hudební scénu. Počítají se jako jedni z průkopníků známého stylu visual kei a mezi jejich fanoušky počítají např. Kiyouharu (Kuroyume, Sads), Takanori Nishikawa (T.M.Revolution, Abingdon Boys School), Kyo (Dir En Grey), Yuu (Merry) nebo Tatsurou (Mucc).